Neházejte mi do komentářů ke článkům reklamy, prosím. Rubriku "reklamy" tu nemám, protože je tu nechci, ne abyste mi je psali do komentářů. ;) Děkuju a přeju příjemné počtení!

Láska – neláska

8. června 2013 v 10:07 | Soni |  Náhodné nálady
Mezilidské vztahy jsou podivné. Zvlášť ty milostné. Člověk za život potká spoustu lásek, některé sladké, jiné bolestně hořké, jedny trvají chvilku, druhé měsíce a roky… Ale většina z nich jednoho dne vyprchá a už se nikdy nevrátí.

Většina.

Mám jednoho člověka, který je mi velice blízký. Nebudu říkat kamaráda, protože to není "jen" kamarád, i když zároveň lepšího kamaráda nemám. Není to ani můj milenec. Nikdy jsme spolu v tomhle ohledu nic neměli. Není můj přítel. Říkejme mu prostě J. Známe se už šíleně let a za tu dobu jsme se několikrát sešli a zase rozešli. Přemýšlím, jak náš vztah definovat. On je zkrátka pevnou součástí mého já a už si neumím představit, že by tu nebyl. To se zkrátka nemůže stát, není to možné. Neexistuje nic, co by jednoho z nás donutilo ze svého života toho druhého vymazat. Ačkoli jsou období, kdy se spolu i několik měsíců vůbec nebavíme. Ne že bychom na sebe byli naštvaní. Prostě nemáme tu potřebu, a přece víme, že tu jeden pro druhého vždycky je. A pak si jednou řekneme, nepůjdeme ven? A tak jdeme ven, druhý den zas, i ten další den… A najednou se držíme za ruce, J. mi půjčuje svou mikinu, když se večer udělá chladno, líbá mě na krk a je nám zkrátka dobře. Když má dojít na něco vážnějšího, vždycky z toho vycouváme. Nevadí mi to. Cítím, že se to nemá stát, že by to všechno mezi námi pokazilo, tu nevinnou, něžnou intimitu, kvůli které mě s ním ty procházky podél řeky tak baví.

Nevím, co ke mně cítí on. Já ho miluju tím nejhlubším citem, jakého jsem schopná, vždycky to tak bylo a zůstane to tak napořád. Má v mé duši vyhraněné speciální místo, kde ho nikdo nikdy nenahradí. A i přesto jsem si jistá, že se nevezmeme a nebudeme spolu žít šťastně až do smrti. Vlastně budeme, jen ne jako partneři. Jednoho dne si každý najdeme někoho, s kým budeme chtít strávit život jako muž a žena, ale myslím, že ani oni nebudou moci být v našich srdcích zakořenění tak pevně, jako je J. v mém a já v tom jeho. Nejsem z toho nešťastná. Jsem naopak neskutečně ráda, že ho mám a že je to mezi námi tak, jak to je.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama