Neházejte mi do komentářů ke článkům reklamy, prosím. Rubriku "reklamy" tu nemám, protože je tu nechci, ne abyste mi je psali do komentářů. ;) Děkuju a přeju příjemné počtení!

Únor 2013

Miluju, miluju, miluju

20. února 2013 v 21:24 | Soni |  Náhodné nálady
Poslouchám Zaz a jsem prostě tak nějak spokojená. Znova a znova si uvědomuju, jaký mám štěstí, že můžu žít v tak nádherným městě, jakým je Praha. Už před nějakou dobou mě opustila počáteční euforie, už (většinou) netrávím celé přednášky civěním z okna na Hrad, ale čas od času si vzpomenu, jak jsem byla nadšená, když jsem se tu před půl rokem ocitla, nechám sebou při tom ten pocit znovu prostoupit a bezděky se usmívám.

Je tu nádherně. Až bude tepleji, chtěla bych věnovat víc času courání po zákoutích staré Prahy, kam nechodí moc lidí, a právě proto jsou tak kouzelná.

Ne nadarmo se říká, že Praha je malá Paříž. Obě mají nádherné středověké a novověké památky i moderní čtvrti, ale hlavně úžasný nádech přelomu 19. a 20. století - když člověk ví, kam jít. Třeba na Malou Stranu s jejími půvabně zašlými i pečlivě opravenými starými domečky s nízkými dveřmi a dřevěnými okny, pouličními muzikanty s houslemi a akordeony, roztomilými dvorky a schodišti, můstkem přes Čertovku… Čas jako by tam plynul pomaleji, je to místo odtržené od okolního ruchu velkoměsta. Člověk by tam mohl strávit věky a prostě ŽÍT…

Miluju vyhejbat se podpatkama lodiček škvírám v kočičí dlažbě. Miluju naši školu s téměř sedmisetletou tradicí. Karlova univerzita je jedna z nejstarších na světě! V Americe se tehdy ještě proháněli leda tak Indiáni na bizonech, zatímco v Praze už lidé studovali na čtyřech fakultách.

Miluju rudý lak na nehty a rtěnku a upravovat si vlasy pírky, zatímco utíkám na autobus. Miluju květinové vzory. Starý dopisní papír. Po příchodu na kolej si uvařit čaj a poslouchat šansony. Miluju, jak jsem čím dál tím víc nezávislá - což byl ostatně jeden z hlavních důvodů, proč jsem do Prahy chtěla. Na jednu stranu se mi sice občas zasteskne po gymplu, kde bylo všechno tak nějak jednodušší, i když možná si to zpětně idealizuju, ale většinou vítězí pocit nepopsatelné volnosti. Mívám chuť rozběhnout se po Starém Městě a jenom se smát.

Chtěla bych si nějak hezky vyzdobit pokoj. Koupit si sem ubrousky s motýly, obrázek nebo kalendář se starofrancouzskými motivy, možná i vlastní povlečení, nějaké hezké, ne to jejich obyčejné bílé… Kytici suchých květin a spoustu dalších roztomilých a naprosto nepraktických nesmyslů. Asi to i udělám.


Chce se mi zalézt si s kočkou do postele, nalejt si skleničku vína, zapálit si cigaretu, poslouchat líný songy a nic neřešit…

Copicy: Maska

10. února 2013 v 17:25 | Soni |  Mé kresby