Neházejte mi do komentářů ke článkům reklamy, prosím. Rubriku "reklamy" tu nemám, protože je tu nechci, ne abyste mi je psali do komentářů. ;) Děkuju a přeju příjemné počtení!

Proč mám ráda kočky?

29. ledna 2013 v 15:36 | Soni |  Myšlenky
Velká spousta lidí, kteří mě znají, nechápe, proč mám tolik ráda kočky, a každou chvíli se mě na to někdo ptá. Rozhodla jsem se proto v tomto článku shrnout všechny důvody, jimiž si kočky v mém srdci vysloužily své čestné místo.

Jeden by nevěřil, jak silné citové pouto si může vypěstovat ke zvířeti, ale když se nad tím zamyslím, je to vlastně celkem pochopitelné. Katečka mám už 10 let a ještě nikdy mi na rozdíl od většiny lidí neublížil. Zvířata jsou často o tolik lepší společníci než lidé! Jistěže člověk (či alespoň většina lidí) potřebuje další lidi - stejně jako jakýkoli tvor na této planetě potřebuje další příslušníky vlastního druhu -, ale i tak… Vztah se zvířetem je tak přirozený, tak prostý, a dost možná právě proto tak krásný. Se zvířetem člověk nemusí nic složitě řešit, a přece to funguje. Platí mezi nimi jakási nepsaná dohoda, již slovy těžko popsat.

Psi jsou skvělí, ale jinak než kočky. Jednodušeji. Psovi zpravidla stačí, aby vycítil, že ho má páníček rád, a může se pro něj přetrhnout. Mám ráda psy a za naši Jenny bych dýchala, ale ke kočkám zkrátka cítím něco jiného, bližšího.

S kočkami je to složitější. Rozhodně nesouhlasím s tím, že jsou nevěrné a neschopné lásky. Ne. Tedy, některé nejspíš ano, ale nemyslím si, že to je pravidlo. Kočky jsou prostě osobnosti. Stejně jako lidé. Každý člověk je individualita a to, že občas nemá náladu na okolní svět, z něj přece ještě nedělá kreaturu neschopnou lásky. Kateček mi dává najevo, že mě má rád. A nejen mně. Jednou ulovil ptáka a přinesl ho mamce. Prostě ho položil před ni, sedl si a díval se na ni. Z jakého jiného důvodu by to dělal než z vděku? Když jsem přes týden v Praze, prý tu bloudí po bytě a je nesvůj, a když přijedu, je vidět, jakou má radost. Častokrát, když jsem smutná, přitisknu se k němu a on začne příst. Jen když jsem smutná; jinak to rád nemá. A mně to tolik pomáhá… Četla jsem, že kočka vyhledává negativní energie, je schopná je do sebe natáhnout a přeměnit je na pozitivní. Něco na tom je. ;)

Když má člověk kočku rád, ona to vycítí, ale sama se rozhodne, zda mu lásku bude opětovat. Pokud však svolí, je její náklonnost o to cennější.

Navíc, kočky jsou tak měkoučké, roztomilé a zároveň tak elegantní! n_n A tyhle tři vlastnosti já zbožňuju. Jak už jsem napsala, psy mám ráda, ale přiznejme si to, oproti kočkám bývají jaksi uslintaní a nemotorní. Kočka je dáma (nebo pán). A svým jedinečným způsobem to dá člověku klidně najevo, což je (přinejmenším pro mě) jednoduše komické a přitom to budí jistý respekt.

Pokud budu jednou bydlet ve vlastním bytě nebo domě, psa bych nejspíš chtěla mít, ale s kočkou počítám na 100 %.

Mezi člověkem a psem platívá obvykle jasná hierarchie pán - pes. Pán je pro psa něco víc než on sám. Kdežto vztah člověka a kočky je spíše vztahem dvou rovnocenných bytostí. Pes bez člověka pravděpodobně zemře. Kočka je ve své přirozenosti svobodná, nezávislá. Bez páníčka se obejde, a vlastně pro ni status páníčka ani neexistuje. Je svá. Avšak když má člověka ráda, stojí to za to - a to říkám z vlastní zkušenosti.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama