Neházejte mi do komentářů ke článkům reklamy, prosím. Rubriku "reklamy" tu nemám, protože je tu nechci, ne abyste mi je psali do komentářů. ;) Děkuju a přeju příjemné počtení!

O zkouškovém má člověk spoustu času uvažovat nad malichernostmi.

29. ledna 2013 v 15:01 | Soni |  Náhodné nálady
Před několika dny jsem na půdě objevila stará vydání časopisu W.I.T.C.H. Listuju si jimi, ruku mám položenou na úplně prvním čísle a padá na mě taková zvláštní, příjemná melancholie… Je to už tak dávno, a přece stále tak živé. Když mi mamka tenkrát koupila první díl, samozřejmě jsem neměla tušení, že se z toho stane obsese na několik dalších let. Bylo mi 8… Vzpomínám, jakou jsem měla pokaždé, když vyšlo nové číslo, radost… Jak jsem si je pak pročítala a hltala ten komiks, ty testy, dárky… Čas jako by tehdy vůbec neutíkal. Bylo to ještě před tím, než jsme se přestěhovali. Všechno bylo tak jednoduché, tak bezstarostné! Měla jsem s W.I.T.C.H. všechno: kalendáře, školní potřeby, diáře, šperky, knížky, všude samolepky, jezdila jsem na slety… Tolik bych chtěla se do těch časů vrátit, aspoň na den! Mrzí mě, že jsem pak jednoho dne pod vlivem okolí prohlásila, že jsem na to už moc velká a že už si W.I.T.C.H. kupovat nechci. Měla jsem zůstat snílkem! Ani si nedovedu představit, jakou bych teď musela mít sbírku. ^^ Přála bych si jednou mít dceru, které bych to všechno mohla ukázat a vyprávět jí o tom. Byla to kouzelná doba…

Nebo když poslouchám znělku Tokyo Mew Mew, jakoby zdálky ke mně ozvěnou oné melodie doléhají vzpomínky na ten seriál - jak jsem každej večer dřepěla u televize, pak o tom vedla blog a všude možně si těch pět holek čmárala… A teď je to všechno pryč, jsou to jen relikty minulosti…

Jsem si jistá, že jednoho dne lidé vynaleznou způsob, jak se vrátit zpět v čase, ale myslím si, že to já už tu nebudu - a nevýslovně mě to mrzí…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama