Neházejte mi do komentářů ke článkům reklamy, prosím. Rubriku "reklamy" tu nemám, protože je tu nechci, ne abyste mi je psali do komentářů. ;) Děkuju a přeju příjemné počtení!

Prosinec 2012

Imaginace z letošního léta

16. prosince 2012 v 14:49 | Soni |  Literární pokusy
Je mrazivá, jasná zimní noc. Dva milenci spolu kráčejí po Karlově mostě. Sněží: tiše, něžně… Sníh jako by tlumil i hučení řeky, v níž se zrcadlí hvězdy a záře staré Prahy.
Jsou jen oni dva; most je nezvykle prázdný, jen opodál kráčí osamělý muž s vlněnou čepicí na hlavě a opačným směrem dáma s natočenými vlasy, zachumlaná do huňatého kožichu.
Starodávné lampy vrhají na dlažbu pokrytou tenkou vrstvou jiskřivých vloček kužely žlutého měkkého světla a barokní sochy shlížejí na jeden z tisíců příběhů lásky, jež už viděly…
Ona má kabát barvy smrkového dřeva, který dává vyniknout jejímu úzkému pasu, sahá jí do půle stehen a odhaluje její štíhlé nohy v hřejivých punčochách a vysokých botách s nenápadným podpatkem.
On ji chytá za paži; zastavují se. Sklání se k ní, šeptá jí do ucha a jeho zkřehlé prsty se zamotávají do lokny jejích kaštanových vlasů…

14. prosinec 2012: Návrat marnotratné dcery

14. prosince 2012 v 22:42 | Soni |  Deníček
Za 2 dny to bude 9 měsíců, co jsem sem napsala poslední článek. Kdybych v ten den počala, možná bych teď už rodila dítě - to to letí! Neměla jsem potřebu sem psát, nicméně mám chuť znovu začít. Od 16. března, 13 hodin a 46 minut se v mém bytí událo pár důležitých věcí.

Za prvé, odmaturovala jsem. Nechápu, proč jsem kvůli tomu předtím tak vyšilovala. Byla to dávačka.

Za druhé, dostala jsem se na vejšku, konkrétně na svou vysněnou fildu. Sice jsem všude prohlašovala, že se na to překladatelství nedostanu, ale ve skrytu duše jsem věřila, že dostanu… Nedostala. Zato jsem na češtině a literatuře. Nechápu, že jsem kvůli tomu víc nevyšilovala a měla pocit, že to půjde levou zadní. Nejde - a vůbec to není dávačka.

Za třetí, přes prázdniny jsem si zrušila (a znovuobnovila) facebook. Pomohlo mi to uvědomit si, že jsem na něm (byla) až děsivě závislá - bez něj jsem prakticky ztratila veškerej kontakt s okolním světem. Na druhou stranu to bylo k něčemu dobré. Zbavila jsem se spěchu, shonu, stresu a na oplátku jsem se naučila vypnout a meditovat (i když mám pocit, že teď jsem to už zase zapomněla). Taky mě to přivedlo k poslední předůležité věci, kterou tu chci zmínit: takže za čtvrté, konvertovala jsem ke křesťanství. O tom se tu (zatím) nehodlám rozepisovat; uvědomuju si, že je to v téhle zemi poněkud kontroverzní téma. Jsem ochotná o tom diskutovat, ale nepřeju si, aby to zavdalo podnět urážkám či hádkám, takže zatím tak.

Čekejte brzy další články.

S láskou
S.