Neházejte mi do komentářů ke článkům reklamy, prosím. Rubriku "reklamy" tu nemám, protože je tu nechci, ne abyste mi je psali do komentářů. ;) Děkuju a přeju příjemné počtení!

Březen 2012

Tužka, pastelka, mastný pastel: Lesní pěšina

16. března 2012 v 13:46 | Soni |  Mé kresby

Ubývá míst, kam chodívala pro vodu...

Tužka a pastelka: Ilustrace k písni

13. března 2012 v 19:24 | Soni |  Mé kresby
She comes in colours everywhere,
she combs her hair,
she's like a rainbow,
coming, colors in the air,
everywhere,
she comes in colours... :)

12. březen 2012: Nechť prázdniny započnou!

12. března 2012 v 12:29 | Soni |  Deníček
Takže! Minulý týden byl snad nejnáročnějším za tenhle školní rok (příště si nějakou střevní chřipku a tudíž týdenní absenci a následné dopisování testů pořádně rozmyslím). V pátek, když jsem přišla ze školy, jsem byla naprosto hotová. Najedla jsem se a s blaženým úsměvem na rtech díky vědomí, že mám před sebou víkend a pak tejden prázdnin a teď opravdu nemusím chvíli nic dělat, jsem vytuhla na gauči. Do osmi jsem spala jako dudek; probudilo mě až třískání dveřmi, když táta dával nažrat zvěřinci. On je na takové citlivé zacházení se spícím člověkem vůbec expert. Ovšem stalo se to právě ve chvíli, kdy začínalo Vyprávěj, což bylo příjemné. Potom jsem si ještě zacvičila, vyvenčila psa a šla do postele. Spánkovej deficit je holt zákeřná věc, obzvlášť když týden před tím strávíte v posteli každý den okolo pěti hodin.

Následující den mi budík zazvonil už v 6:15 (děsivý čas, kór v sobotu), abych se stihla vyprdelit a dojít na vlak do Prahy, kde jsem se měla poprvé zúčastnit přípravného kurzu na češtinu a literaturu. V Praze jsem si na nádraží sedla do úžasně příjemný francouzský kavárny, dala si nekřesťansky drahý latté, přečetla si kapitolku du Petit Nicolas a vydala se do budovy Tutoru.

Překvapilo mě (a nikoliv negativně), že kurz vede pětadvacetiletá holka, která přes svůj věk češtině evidentně fakt rozumí. Jsem ráda, že to nebyly vyhozený peníze. Dozvěděla jsem se od ní, že působím intelektuálním a přemýšlivým dojmem a že moje češtinářský i literární znalosti jsou na vynikající úrovni. (No co, musím se pochválit, kdo jinej to za mě udělá?) Jo, byla jsem trochu za šprtku a ostatní mě tam asi nebudou mít rádi, ale co, uvidím se s nimi už jen šestkrát (resp. pětkrát, protože jednou se mi to tříská se sborem, tedy soutěží... sakra).

No a potom jsem už zamířila na oběd a metrem k Ondřejovi. (Taky tak rádi jezdíte metrem?) Tedy, otevřel mi Jiří, a to jsem jim ještě musela zaklepat na okno (aspoň že bydlej v přízemí), protože na zvonek nikdo nereagoval (na dotaz "Vám nefunguje zvonek?" mi odpověděl zmateným výrazem a otázkou "My máme zvonek?"). Asi půl hodiny nato jsme se vypravili tramvají na Anděl, kde probíhala jakási hudební akcička. (Dobíhat s kombem tramvaj je vážně fajný.) Vlastně se málem ani nekonala, protože hlavnímu organizátorovi večera odřekly účast dvě domluvené kapely, a tak vystoupila skupina, která tam zrovna zkoušela a kterou náhodně odchytl. Ať žije přesná a pevná domluva! Ale bylo to fajn, obzvlášť filozofování o objetivní a subjektivní pravdě, hegelovském pojetí světa atp. Chtěla jsem si z toho něco odnést k maturitě, bohužel se nepodařilo. Nicméně jsem si to užila, i když ke konci jsem toho už měla plný brejle a tamní klavír odmítl reagovat na stisk některých kláves, takže jsem se musela obejít např. bez tónu E2. Jen v noci, po cestě zpátky, se v tramvaji vyskytovaly dost podivné existence. Myslím tím konkrétně (dospělé) lidé převlečené za šmouly, kteří se s celým osazenstvem vozu podělili o svou, na můj vkus přehnaně hlasitou, debatu na téma, zda šmoulové prdí, nebo ne.

Tím ta příjemnější část devítidenního volna však nejspíš skončila. Po návratu do rodného města nastoupilo při pohledu na tiché, deštivé maloměstské ulice tradiční vystřízlivění z mého pražského opojení, doma jsem k obědu vyfasovala kuře s rejží a odpoledne jsme s bráchou a tátou zamířili k babi, abychom popřáli dědovi k narozeninám. Jo, vlastně jsme dostali dort a chlebíčky, což nebylo tak špatný.

Každým pádem jsem sama sebe potěšila tím, že jsem dnes ráno vstala už po deváté, sepsala si seznam věcí, které bych o prázdninách měla stihnout, a dokonce jsem některé z nich už začala plnit. Přesto je toho poměrně dost. I tak ale věřím (čti: doufám), že dotáhnout do konce seminárku, odbýt si některé záležitosti typu domácí úkol na kurz a zpracovat přečtené knížky k maturitě a probraná (a některá úplně neprobraná) témata na francouzštinu a angličtinu nějak zvládnu. Ačkoli...