Neházejte mi do komentářů ke článkům reklamy, prosím. Rubriku "reklamy" tu nemám, protože je tu nechci, ne abyste mi je psali do komentářů. ;) Děkuju a přeju příjemné počtení!

Leden 2012

21. leden 2012: Maturák, nejlepší večer

24. ledna 2012 v 20:29 | Soni |  Deníček
V tomhle článku bych se chtěla vrátit 4 dny zpátky, k sobotě, jejíž večer byl jedním z nejlepších v mém životě. Byl totiž vyvrcholením zhruba půlročního dohadování, vztekání, stresu a příprav, byl to maturitní ples naší oktávy. A bylo to zkrátka boží. A to i přes všechny ty hádky a přes to, že jsme týden předtím stále neměli půlnoční noviny, zato dvoje skleničky, že nejedna spolužačka 14 dní před plesem neměla kostým a jedna z nich dokonce ještě v prosinci tanečníka. Nakonec to všechno dopadlo na jedničku dvakrát podtrženou a s hvězdičkou. Jo, byla to práce. Samozřejmě jsme mohli noviny nazvat "Půlnoční noviny třídy oktávy", vytisknout je na A4 u někoho doma a secvakat je dohromady sešívačkou. Samozřejmě jsme mohli mít další předtaneční ve stylu klasické tance a společenské šaty. Samozřejmě, že jsme se mohli na výzdobu Sokolovny vyprdnout a žádné saloonové lítačky, podomácku vyrobený bar ani autentická hovězí lebka nebyly třeba. Naštěstí se ale naší třídy zmocnila nálada "když už, tak už" a díky tomu se o našem maturáku většina lidí, se kterými jsem se bavila, vyjadřovala v superlativech. Dokonce jsem se u sestřenky setkala s názorem, že naše předtančení bylo nejkrásnější, jaký kdy viděla. No řekněte sami, vždyť "El periódico" zní přece jen líp než "Půlnoční noviny" a "el tombolla" je zkrátka originální :-) Jo, hodně věcí jsme podělali (a nejen my). Třeba půlnočko pochopil asi jen málokdo. Nasvícení předtančení taky nebylo nic moc. Ale jako celek se nám to očividně prostě a jednoduše podařilo :-) A tak bych chtěla říct, že jsem moc a moc vděčná především:

Pétě Parvoničové, že nám sestavila nejen úžasnou choreografii, ale postarala se o tunu dalších věcí, bez nichž by to nebylo ono.
Lucce, že nám Péťu sehnala a za její a Tomovo sólo, které bylo nakonec super :)
Hedvice, na které většina věcí ohledně maturáku stála.
Martinovi a Bennymu za stylový noviny, nádherný pozvánky a plakáty.
Pétě Machtové nejen za krásné šerpy :)
Berymu za to, kolik toho zařídil, za to, že se mnou tancoval, i za všechno ostatní ;)
Dance, že zařídila maturitní večeři.
Elišce, že se spolu s Hedvikou chopila tomboly.
Aničce za to, že i díky ní vypadal sál tak krásně, jak vypadal :)
Fillovi za všechny rekvizity, které nám poskytl :P
Mirovi za to, jak celý večer odmoderoval.
A samozřejmě všem ostatním, kteří se na plese jakýmkoli způsobem podíleli. Vážně jsem si ho strašně moc užila! :))

No a kdyby se někdo chtěl pokochat tím geniálním předtančením, tak tady je :P


A přidávám ještě pár fotek z našeho momentu slávy při stužkování :)






3. leden 2012: Nový rok začal...

3. ledna 2012 v 22:59 | Soni |  Deníček
...a nic nového na první pohled vlastně nepřinesl. Venku je pořád stejně otravně, ty svoje vysněné boty stále nemám, ani se ze mě přes noc zázračně nestal lepší člověk. Ale i když tolik oblíbená předsevzetí považuju za zhovadilost nejvyššího stupně, tak nějak cítím, že něco se přece jen změnilo. (Snad není příliš předčasné něco takového prohlašovat.)

Už dlouho jsem chtěla změnit způsob, jakým vedu svůj život. Především se odprostit od toho, jak mě vždycky naštve/rozesmutní, když na mě má někdo blbý kecy, jak se pokaždý stresuju, když mám před sebou sebezanedbatelnější test, prostě se se všema problémama tak nějak vnitřně vyrovnat. Naučit se vážit toho, co všechno mám, jaká jsem a kolik lidí mě má rádo (protože věřte tomu, nebo ne, i takoví lidi se opravdu najdou), a v nepříjemnejch chvílích si to umět připomenout. A ono to funguje. (Prozatím. Doufám, že nejde jen o počáteční nadšení.) Když se objeví člověk, kterej chce za každou cenu vyvolávat spory, prostě napíšu někomu, s kým jsem se v poslední době dobře zasmála. Přišla jsem totiž na to, že šťouralové, pokrytci a pitomci jsou většinou vidět a slyšet mnohem víc než lidi, kteří vás mají rádi. Ale ti lidi tu jsou a díky bohu ví, jak člověka vytáhnout zpátky na nohy. A začátek novýho roku mi (i když nevím jak) pomohl si tohle uvědomit.

Ale nejde jen o tohle. Jedno takové typicky znějící předsevzetí přece jen mám. Už dlouho jsem uvažovala, jakej pohyb by byl pro mě nejlepší. Běhání jsem v týhle zimě prozatím zavrhla, kolo jakbysmet (a stejně mě zrovna tyhle dvě věci k smrti nebaví), a po dlouhým přemýšlení jsem si vzpomněla na plavání. Nechápu, proč jsem toho před lety nechala, ačkoliv mě to celkem bavilo, a taky proč mě to nanapadlo dřív. Asi jsem se styděla, ale on je těm důchodcům v bazénu vzhled mých nohou stejně jedno ;D

Nejspíš to celé zní jako další trapnej nadšenej novoroční výžblept, ale opravdu není...! Neberu si předsevzetí, o kterých vím, že bych je stejně nesplnila. Chci jen ve svým životě znovuobjevit věci, který by mi mohly pomoct ho zlepšit, jen byly až doteď skrytý někde vzadu.

A nakonec bych chtěla případným čtenářům, kteří si tenhle článek četli rádi nebo jsou dokonce příznivcem mého blogu, popřát, ať je ten rok 2012 lepší a veselejší než ten předchozí :) Pro mě nebyl úplně jednoduchej, ale uvědomila jsem si díky němu, že na tom rčení "každý svého štěstí strůjcem" přece jen něco je! ;))