Neházejte mi do komentářů ke článkům reklamy, prosím. Rubriku "reklamy" tu nemám, protože je tu nechci, ne abyste mi je psali do komentářů. ;) Děkuju a přeju příjemné počtení!

Říjen 2011

28. říjen 2011: Mé prázdniny

28. října 2011 v 14:00 | Soni |  Deníček
"O prázdninách doženu všechny resty. Všechny knížky, který mi zbejvaj přečíst, všechny referáty, naučím se na všechny testy."
Prázdniny začaly už ve středu, tzn. před dvěma dny, a skutek jaksi utek, a to hodně daleko.

Sundavání křížů v katolické zemi?

21. října 2011 v 21:30 | Soni |  Myšlenky
Nerozumím těmto dvěma věcem:
  1. Jak se antiklerikální hnutí dostalo v katolickém Polsku do parlamentu a čím to, že je 3. nejsilnější stranou v zemi?
  2. Proč požaduje odstranění křesťanských křížů z veřejných míst?
Minimálně 90% Poláků tvoří katolíci. Kdyby se jednalo o polovinu nebo méně než polovinu obyvatel, ani bych necekla. Vyhovět zájmu co největšího počtu lidí je principem demokracie. Ale v Polsku jsou téměř všichni křesťany. Pokud by tomu tak bylo i u nás, byli by všichni z naší třídy věřící. Možná všichni na škole. A jaký by potom mělo smysl odstraňovat kříž jako symbol našeho vyznání z jeho místa vedle fotografie prezidenta? To bychom rovnou mohli sundat i ten portrét.

Asi 71% Poláků se vyjádřilo proti tomuto návrhu, mezi nimi i řada politiků. Ten ukazuje, že politika je v dnešní době zřejmě důležitější než náboženství. Myslím si, že to není dobře, alespoň v tomto případě rozhodně ne. Podle mě má větší význam to, co je řízeno tradicemi a zvyky, než slepý zákon, s kterým většina lidí nesouhlasí.

Ten návrh se mi nezdá příliš demokratický, spíš mi zavání diktaturou a fanatismem. Doufám, že prosazen nebude. Ale kdyby byl, mohl by vést k něčemu podobnému, co se za druhé světové války událo v Německu...?

Harry a Ginny

18. října 2011 v 10:19 | Soni |  Mé kresby

Usínání

15. října 2011 v 11:10 | Soni |  Literární pokusy
Stačí vztáhnout ruku k nočnímu nebi
a záře umlká, usíná, stejně jako já.

Rouška temna halí ty vlny
co pod ní o sebe se s rozkoší třou
a životem mě ženou, světlem i tmou
jak teď.

Těkej po té cele ustrašenýma očima
jak paranoik
všechno tam je umělé
jen ty růže, ty umělé nejsou
a chybí jim voda.
Jen to dřevo, to tělo, ach,
vysoké a spanilé, mechem a krví zničené,
nebo ne?
cosi na něm.
A chybí mu život.

Jen cosi milého, když otočíš hlavu, sleduje mě, sleduje
tě, sleduje všechno, co projde.
A na opačné straně silná bolest,
to na vrcholku vlny hřeby vrtají a uvazují tě k zemi, kde jsi.

Však žena je na bolest zvyklá.

A růže smutně klopí své hlavy
bílou stuhou svázané, co stáčí se dolů.
A ženou mi do očí slzy,
ač je to nezajímá.

13. říjen 2011: Dospělá, už i podle papírů

13. října 2011 v 18:56 | Soni |  Deníček
Tak já nevím. Buď je mi dobře, protože jsem si dovolila konečně se prostě zamilovat, nebo proto, že po tělesné zátěži se vyplavují endorfíny. To říkal pan učitel, tak to musí bejt pravda. Ehm...

Je hezký bejt zamilovaná. Co hezký, je to boží. Jediný, co není boží, je těch 52 km mezi námi. Už abych měla po matuře. Nejen proto, abych prostě měla po matuře a pokoj od všeho toho učení, testů, zkoušení, referátů a domácích úkolů, ale hlavně proto, abych před sebou měla čtyřměsíční prázdniny a po nich už Prahu. Sladkou, starobylou Prahu plnou těch úzkejch středověkejch uliček, dlážděnejch chodníků, galerií, muzeí, divadel... Město, kde se doslova psaly dějiny... Nedávno jsem si psala se známým, kterej je v Praze na vejšce, a on povídal, jak prvních pár tejdnů jen lezl po centru a koukal, jak je to všechno úžasný a neuvěřitelně neuvěřitelný. Mám pocit, že dopadnu stejně.
Za rok už budu v Praze. A budeš tam ty.

Od babičky s dědou jsem k narozeninám dostala DDR. Už čtyři dny na něm skáču a mám dojem, že se mi to jen tak neomrzí. Stal se zázrak - Nováková neopovrhuje pohybem. Nevnímá propocené triko, bolavé nohy a to, že je zadejchaná až hrůza. Sakra, takhle to zní jako nějaká droga. Ale není... opravdu ne!

Ty narozeniny byly osmnácté. Dnes jsem oslavila plnoletost. Plnoletost. Děsivý slovo. Já a plnoletá... Odjakživa si mě ostatní dobírají kvůli tomu, že jsem ve třídě nejmladší, což sice stále jsem, ale teď jsem úředně dospělá. Myslím, že se mi to bude líbit. Nebudu muset rodiče otravovat s tím, aby mi podepisovali věci, dneska jsem si poprvý legálně koupila alkohol. Nebyl pro mě, ale co. Nemusela jsem se bát, že se mě zeptají na občanku.
... Jo, myslím, že se mi to bude líbit.

It's real love

9. října 2011 v 13:17 | Soni |  Myšlenky
Kdyby tě roku 1980 nezastřelil Mark Chapman, snad by ses dnes dožil 71 let. Byl jsi spoluzakladatelem Beatles, pacifistou, kterej se nezpochybnitelně podepsal na hudbě minulého století, a vlastně i tohohle. Hudbu jsi ovlivnil navždycky. Myslím si, že z tvé muziky kapely jen tak těžit nepřestanou. Z hudby, kterou jsi spolu s Paulem a ostatními složil, mám často husinu, vaše texty jsou mou definicí slov jako nádhera, úžas... zkrátka a prostě umění. Děkuju ti za to, co jsi udělal pro svět i pro mě. Ukázal jsi mi, co je na Zemi krásné. Tvoje skladby i názory mě provázejí už několik let a kolikrát, když vidím maličkosti, jako je motýl sedící na květině u mě za oknem, vzpomenu si na tebe a musím se usmívat. A vzpomenu si na tebe, až budeme o Vánocích zpívat u nás v kostele War is over. Kdybys jen věděl, jak já se na to těším...


I když jsi to v mládí neměl lehké, děkuju tvým rodičům za to, že nám tě dali. A přesto, že o mě možná ani nevíš, je fakt, že tu pro mě stále jsi a vždycky budeš.

Všechno nejlepší k narozeninám, Johne Lennone. Ty své mám za pár dní, ale slavím je už dnes. Je skvělý, že se to takhle sešlo. Budeme na zahradě vypouštět lampion - pošlu s ním k nebi svoje přání.

"When I was 5 years old, my mother always told me that happiness was the key to life. When I went to school, they asked me what I wanted to be when I grew up. I wrote down 'happy'. They told me I didn't understand the assignment, and I told them they didn't understand life." John Lennon