Neházejte mi do komentářů ke článkům reklamy, prosím. Rubriku "reklamy" tu nemám, protože je tu nechci, ne abyste mi je psali do komentářů. ;) Děkuju a přeju příjemné počtení!

Imagine there's no possession...

17. července 2011 v 23:24 | Soni |  Myšlenky
Jedna kapsa prázdná a druhá vysypaná, o peněžence ani nemluvě.
Stůl plnej prázdnejch lahví, účtenek, výpisů z banky, knížek, kabelů a všelijakýho svinstva (např. kalkulačky).
Rozestlaná postel.
Otevřený okno, kterým slyším auta, jak se prohánějí špinavejma loužema.
Rozbitá lampička.
Deník.
Jeden akvarel, spousta štětců, vodovky.
Hřeben.
Tuš a redispero.
Flashka.
Odpaďák, kterej by potřeboval vynést.
Bolavý záda, hladový břicho a rotoped, na kterej se nemůžu už ani podívat.

Spím víc než dost a stejně jsem pořád tak unavená. Možná proto, že už jsem dva dny pořádně nejedla. Hlad je prej převlečená žízeň. Kecy. Hlad je hlad, a když vám kručí v žaludku, nepomůže sebevíc vody. Ani minerálky.
Odpoledne jsem si dala zmrzlinu a jogurt a měla jsem chuť si nafackovat. Je to k ničemu, prostě to nejde. Snad je to dočasnej stav a ten očistec k něčemu bude.

Bio mlíko jsem musela vylejt, protože včera prošlo a už nebylo dobrý. Plejtvání... Všichni jenom plejtvaj, se vším.

Chloupky na nohou si vesele rostou, vlasy se mastí a mně je to fuk. Nothing really matters. Ale stejně se budu dál týrat tou hladovkou. Do maturáku musí bejt 15 kilo dole. To vám tady teď říkám. Prostě to dám, i přes svou slabou vůli a obsesi čímkoli sladkým a nezdravým.

Víte, co by bylo krásný? Kdybyste se po smrti mohli setkat s těma, který byste znova rádi viděli. S kýmkoliv, nejenom s příbuznejma, domácíma mazlíčkama, kamarádama atd., ale třeba s Jimem Morrisonem, Karlem Čapkem, Janis Joplin, Johnem Lennonem nebo Patrickem Swayzem. Prostě s lidma, který vám chybí nebo který jste zaživa nikdy nemohli potkat.

A víte, co je krásný? Vylézt v tomhle horku z vody, lehnout si na trávu a usnout tam. Nebo sedět kvečeru u okna a sledovat, jak vítr ohejbá větve stromů, z černejch mraků prší provazy vody a blejská se a hřmí. Nebo si na zahradě utrhnout pár malin a sníst si je někde v klidu, kde vás nikdo nenajde, snad jenom kočka, která k vám přijde, mňouká a tře se vám o ruce. A nebo sedět dlouho do noci s kamarádama venku, nechat kolovat flašku s houbou, na kterou jste se složili, koukat shora na světla nočního města, povídat si, smát se a nestarat se o to, jestli kolem pojedou nebo nepojedou benga, protože tam, kde jste, stejně není silnice.

...

Mně je vlastně jedno, že nemám peníze. Mám jen to, co nutně potřebuju, a na zbytek kašlu. Prachy měněj lidi - k horšímu. A to nechci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama