Neházejte mi do komentářů ke článkům reklamy, prosím. Rubriku "reklamy" tu nemám, protože je tu nechci, ne abyste mi je psali do komentářů. ;) Děkuju a přeju příjemné počtení!

Červen 2011

Skittlesky a Glee

9. června 2011 v 19:47 | Soni |  Myšlenky
Jo. Rozhodla jsem se změnit svůj život. Zejtra jdu slavit hromadné narozeniny pár známých. jdu slavit. Do Kasína. Večer. Kdyby mi tohle někdo řekl před půl rokem, nevěřila bych mu. Jenže jsem zjistila, že mi je smutno po lidech. Začala jsem mít potřebu se bavit, takže jdu. Jenom musím sehnat peníze a doufám, že se tam k někomu budu moct přitento.

Taky jsem začala koukat na Glee. jsem začala koukat na Glee. To Glee, které jsem vždycky považovala za naprostou kravinu. Není to kravina. Nebo možná je, ale já to nevidím. Ten seriál mě dokáže rozbrečet, rozesmát, potěšit... baví mě. Tři čtvrtě hodiny, to je jako celá matika. Je zvláštní, jak různě se čas dokáže v různých situacích jevit, co?

A přiznávám... miluju skittlesky. Nejen proto, že jsou sakra tak dobrý, ale taky proto, že je hezké patřit do kolektivu, kde je milujou všichni. mám ráda něco, co milujou všichni.

Bude to znít trapně, ale je to taková moje malá emérika. Slunce svítí, já jsem prolezla z matiky do čtvrťáku a "likuju" stránky na freshlikes.com. Taky u nás dneska byla choreografka a říkala nám něco ohledně maturáku. A já se na to normálně těším. Těším se na nácviky, těším se na to, jak budeme vyrábět westernové rekvizity, ale těším se i na to, jak se budu připravovat na maturitu. Nevím, co mě to popadlo - nic jsem si nešlehla. Opravdu ne.

Zkrátka a dobře se začíná drápat na povrch mé optimistické já. Nejspíš to bude tím počasím. Ta zima na mě asi nějak negativně působí. No nic, vykouklo sluníčko, takže jdu ven se psem.


See ya later.

Vrátit se zpět...

9. června 2011 v 19:14 | Soni |  Myšlenky
Kdybych měla stroj času, pravděpodobně bych se chtěla vrátit do léta 2007. Měla jsem za sebou tři roky gymplu a ještě jsem měla šanci naučit se učit (což teď nemám, prostě se učit neumím a pochybuju, že se to někdy naučím, takže jsem na sebe zvědavá na VŠ, hehe), prožívala jsem první lásku, měla jsem kolem sebe pár opravdových přátel, se kterými jsem na kolech jezdila do Litohlav, kde jsme s Adélou přespávaly, koukaly jsme z otevřeného okna na hvězdy, povídaly si a smály se, neměla jsem prdel jak vrata do stodoly, byli jsme s našima v Chorvatsku, v Crikvenici, a bylo to to nejkouzelnější místo, které jsem kdy navštívila. Bylo to úžasné léto třináctileté holky, která si ho maximálně užívala a je za to ráda, protože má teď spoustu nenahraditelných vzpomínek.

Jenže víte co? I já tenkrát udělala pár chyb. Každej dělá chyby - pořád. A u mě tomu nebylo jinak. A každej je chce napravit, i já. Vím na 100%, že bych neodolala a bez váhání se těch chyb vyvarovala. Ale bylo by to dobře? Změnilo by to můj nynější život. Každou sekundou si utváříme budoucnost, a tak by teď přítomnost byla jiná. Možná že lepší, ale možná že horší. Já mám však svůj život celkem ráda, i když pořád nadávám, jak nestojí za nic. Díky tomu létu jsem byla v podstatě 2 roky šťastná, protože kdybych tehdy nepoznala Járu, neseznámil by mě s Kubíkem. Kdybych nepotkala Pepu a neutvořilo se mezi náma takový pouto, jaký se utvořilo, neměla bych teď kamaráda, kterej je ochotnej za mnou přijít klidně o půlnoci a nic za to nechce, kterýmu můžu říct naprosto cokoliv a vím, že je to u něj v bezpečí.

Nedávno jsem se rozhodla, že něco začnu dělat se svým životem. Šla jsem se spolužákama na pivo, což jsem nikdy předtím neudělala. Řekla jsem si ale, proč to nezkusit. Výsledek? Bylo to fajn, pokecali jsme, zasmáli jsme se... Přesně takovéhle chvíle podle mě dělají přátelství. Taky mě hodně mrzelo, že se už tak nebavím s Pepou. A řešení bylo celou tu dobu tak snadné - stačilo mu napsat, jestli by nešel ven. Šel. A od té doby je to skoro jako dřív. Jako v létě 2007. Jasně, jsme oba o čtyři roky starší, ale... je to skvělej pocit. Je to super a já jsem strašně ráda, že jsem se odhodlala k tomu, zkusit ten vztah obnovit.

Odnesla jsem si z toho poučení - pokud je venku krásně, jdi ven. Pokud máš někoho, na kom ti záleží a chceš ho vidět, zavolej mu. Protože když to neuděláš, budeš toho litovat - možná ne do konce života, možná vůbec, ale připravíš se o hezké chvíle. Když se tohohle budeš držet, nebudeš stroj času potřebovat.