Neházejte mi do komentářů ke článkům reklamy, prosím. Rubriku "reklamy" tu nemám, protože je tu nechci, ne abyste mi je psali do komentářů. ;) Děkuju a přeju příjemné počtení!

Já si to vydupu

28. května 2011 v 11:52 | Soni |  Myšlenky
Budoucnost. I ta chvíle, co bude za 5 vteřin, do ní spadá. 5, 4, 3, 2, 1... A už je to minulost. Čas nám protéká mezi prsty a nikdo ho nezastaví. Proč se trápit budoucností, když z ní stejně za více či méně krátkou chvíli bude jen vzpomínka? Ano, abychom byli za tu vzpomínku rádi. Pojďme si to rozebrat.

Celý náš život vlastně žijeme kvůli budoucnosti. Kvůli budoucnosti se rodíme, vyrůstáme, abychom byli větší, abychom mohli jít do školky, do školy, na střední, na vysokou nebo do práce, abychom vydělali hodně peněz a měli krásný život a abychom ho někde nějak dožili. A často kvůli ní zapomínáme na přítomnost. Raději se celé odpoledne moříme s učením, než abychom šli s kamarády ven, vždyť z toho testu přece musím dostat jedničku, abych měla dobré známky na vysvědčení, jinak mě nevezmou na vysokou a neseženu dobré zaměstnání a nebudu mít hromadu peněz, velkej dům a lamborghini, o kterým jsem vždycky snila!

Jo, nebudu lhát, taky dělám milion věcí kvůli budoucnosti a mnohdy kvůli tomu zanedbávám to, co chci teď. Chodím do školy s vidinou, že nebudu mít vysokou absenci a o prázdninách nebudu muset skládat komisionálky, i když tam jen tak sedím, zírám z okna a říkám si, jak je venku nádherně a že bych šla na koupák... No, ne že bych se nějak předřela, ty hodiny matiky spíš přežívám a rozhodně se na čtvrtletku nepřipravuju x dní v kuse (i když bych nejspíš měla, když se tak podívám na svoje známky), ale všichni víme, jak to myslím, že.

Řekla bych, že mám výhodu v tom, že vím, co mě baví a co chci v budoucnu dělat. (Nedivte se, to není samozřejmost - znám i pár lidí, kteří kolikrát ještě ve třeťáku neví, co po maturitě.) A nemyslím si, že pro to nic nedělám. Svou budoucnost vidím tak, že odmaturuju z češtiny, angličtiny, francouzštiny, ZSV a dějepisu, půjdu na filozofickou fakultu studovat dva výše zmíněné cizí jazyky, získám titul (ačkoli asi ne s červeným diplomem), půjdu pracovat do nějaké mezinárodní organizace na ochranu zvířat coby tlumočnice (tam jsou taky potřeba, ne?), no a pak už taková ta idylka - spisovatelství a malování coby vedlejšák, manžel, dvě děti, dva psi a angorská kočka, rodinný dům, koncerty, divadla, kina...

Ale co já vím, může to skončit úplně jinak. Je možný, že se dostanu "jen" na pajdu a budu učit v nějaký mrňavý škole dětičky anglická slovíčka a budu na ně strašně zlá, poněvadž s nimi nebudu mít trpělivost. Můžu si to ještě rozmyslet a jít třeba na FAMU - už nějakou dobu mě láká pracovat u filmu, nejlépe jako režisérka. Myslíte, že člověk s gymplem má šanci se na takovou školu dostat? Nebo se na vysokou můžu úplně vykašlat a žít na vesnici, pořídit si koně, slepice, krávy a ovce a starat se o ně. Případně můžu skončit někde ve squatu s bandou podobně smýšlejících lidí, bavit se a o budoucnost se nestarat vůbec.

Stručně řečeno, budoucnost je podle známého klišé ve hvězdách, a možná ani tam ne. Je to taková rovnice s parametrem - a záleží nejen na nás, ale i na spoustě vnějších faktorů, jaký ten parametr bude. Důležité je, aby člověk nakonec dělal to, po čem touží. A já si to vydupu, i když ještě přesně nevím, co to vlastně je :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 16. června 2011 v 2:40 | Reagovat

Je pravda, že v dnešní době spousta lidí žije uspěchaným životem. Ani já nejspíš nejsem výjimkou. Jenže, když se člověk zastaví, může vidět věci, které nechce a tím pádem i ztratit chuť vůbec budoucnost plánovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama