Neházejte mi do komentářů ke článkům reklamy, prosím. Rubriku "reklamy" tu nemám, protože je tu nechci, ne abyste mi je psali do komentářů. ;) Děkuju a přeju příjemné počtení!

Běž pryč

18. května 2011 v 15:18 | Soni |  Myšlenky
Běž, neotáčej se a hlavně se nevracej. Bude to bolet, věř mi. Nechci ti ubližovat - vím, jak to chutná. Ublížil jsi, nezajímalo tě to... Příliš pozdě. Ano, to je celá tvá chyba. Příliš pozdě sis uvědomil, o co jde. Nevím, co chceš. Proč ses tak najednou ozval? Co čekáš? Nechci, neodpovím... Volej, piš, zvoň... Nezajímá mě to. Nechci s tebou mluvit...

Nedoprošuj se. Jo, to je to slovo. Nedoprošuj se. A zapomeň. Je to těžké, ale jde to. Vím to z vlastní zkušenosti. Každý zapomene, ať už na jakoukoli křivdu. Bude to tak pro tebe lepší, vážně. Nedolejzej, když to řeknu ošklivě. Nebyl jsi tu, když jsem tě potřebovala, tak co ode mě čekáš? Po takové době?

Vlastně byla docela krátká, ale totálně mě změnila, aspoň co se přístupu ke vztahům týče. Víš co? Vždycky jsem si myslela, že jsi rameno, na kterém se můžu vyplakat. Ani netušíš, jak bolelo, když jsem si natloukla nos o zjištění, že to tak není. Jenže já takové rameno potřebovala a život mi krásně, něžně přihrál do cesty jiné. A nevidím přes něj tebe, jak stojíš kousek ode mě a čekáš. Nevadí mi to, vyhovuje mi to tak. Můžu se za něj schovat - i když ty to netušíš - před tebou i svými vlastními pocity, před výčitkami vůči nám oboum, můžu za ním dusit vztek na telefon, který nepřestává zvonit.

Ne, už není žádné my. Jen já. A je to nádherný pocit. Nejsem sama a přece jsem tak úžasně svobodná. To jsi mi ty nikdy nebyl schopnej dát. Nedokázal jsi to... Srabe. Věřil sis až moc a stejně vlastně vůbec. Proto jsi mě ztratil. Proto. A já už se nevrátím.

Běž pryč, neotáčej se, nech si ji, já si nechám toho, kdo mě má rád, a nechej mě žít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama