Neházejte mi do komentářů ke článkům reklamy, prosím. Rubriku "reklamy" tu nemám, protože je tu nechci, ne abyste mi je psali do komentářů. ;) Děkuju a přeju příjemné počtení!

(Den) Země

22. dubna 2011 v 11:58 | Soni |  Myšlenky
Přiznám se. Až dneska jsem si díky logu Google uvědomila, že je vlastně ten Den Země. Osobně bych chtěla navštívit akci s ním spojenou, Den Země na Rabštejně, ale nevím nevím, jestli to vyjde. No, uvidíme. Každopádně se tahle událost celkem přesně hodí k náladě, která se mě drží už několik dnů. Momentálně jsem "rekonvalescent", páč jsem byla na operaci a teď se zotavuju doma, a trávím vcelku dost času na zahradě - počasí je pěkné, tak proč ne. A prostě žasnu nad tím, jak je ta příroda nádherná.

Máme na zahradě docela dost stromů. Největší je ořešák, kterej je snad tak starej jako náš dům, tedy nějakých 80 let. Listí mu vždycky naroste jako poslednímu, takže zatímco ostatní stromy si už vesele kvetou (některé dokonce už odkvetly), on si pomaličku začíná dělat pupeny. Každým pádem je obrovskej - převyšuje střechu (a to náš barák rozhodně nepatří k těm menším) a větve rozprostírá přes většinu plochy zahrady. Je úžasnej - po kmeni se mu nádherně plazí břečťan, je z něj na podzim spousta ořechů a listí (já mám hrozně ráda barevný spadaný listí) a navíc v létě vrhá úžasnej stín.
Pak tam máme višeň a třešeň - ty taky úžasně kvetou, takovejma něžnejma bílejma kvítkama - a hlavně sakuru. No, je to takovej prcek, kterýho mi táta asi přes 3 roky koupil, ale je osypaná desítkami, ne-li stovkami růžovejch květů. Mamka včera říkala, že vypadají jako chomáčky růžový vaty, a je to pravda. Pozorovala jsem, jak na ně lítají včely a sosají pyl - prostě neuvěřitelný, něco tak krásnýho lidská ruka není schopná vytvořit.
Mirabelka už odkvetla před dvěma týdny a jabloň teprve pokvete, ale ještě je tam hrušeň. Víte, tady u nás je málo zdravejch hrušní. Vyskytuje se tu nějaká nemoc a ty stromy pak neplodí. Ještě tak před pěti nebo sedmi lety z ní hrušky byly, i když nechutnaly nic moc, ale teď už vůbec. Proto ji chce táta porazit a možná tam vysadit něco novýho. A ten strom jako by to tušil - možná je to tím, že je nemocná, možná tak hrušně normálně vypadají, to nevím, ale má takovou seschlou, vrásčitou kůru a bílý květy. A já si nemůžu pomoct, mně prostě připomíná babičku s milionem vrásek a bílejma vlasama. Je to nádherný... Ale co, radši vám ukážu fotku.

Ostatní mi sem nějak nejdou vložit, tak snad časem. Jen jsem prostě měla chuť to popsat slovy, i když tenhle pocit - z toho, jaká krása může vzniknout sama od sebe, aniž by se o to lidé přičinili - se slovy popsat nedá :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama