Neházejte mi do komentářů ke článkům reklamy, prosím. Rubriku "reklamy" tu nemám, protože je tu nechci, ne abyste mi je psali do komentářů. ;) Děkuju a přeju příjemné počtení!

Azurové pobřeží 2011

5. dubna 2011 v 21:34 | Soni |  Deníček
Ahoj všecí. Ve dnech 29. března až 4. dubna jsem se zúčastnila školního zájezdu na Azurové pobřeží. Každý den jsem si poctivě vedla deníček a teď jsem tu, abych se s vámi podělila o zážitky. Tož kdyby to někoho zajímalo, může si počíst.


29. 3. 2011, kdesi v Německu
Dnešek byl dost náročnej. Nebyla jsem ve škole, protože jsme měli celej den zkoušku sboru a odpoledne vystoupení. Bylo rozdělený na dvě "části" - dětskou, kde byli všichni do kvarty + 25% z toho starších (já ne), a středoškolskou - tam jsme vystupovali všichni, ale byla to jenom nesoutěžní kategorie, protože abychom mohli soutěžit, museli bychom natrénovat nějakou šílenou (ehm, šíleně složitou) skladbu od Janáčka. Každopádně za dětská soutěžní byla a vyhráli (jsme) zlaté pásmo :)
No a večer jsme odjížděli do tý Francie. Bery mi necelou hodinu před odjezdem volal, že nejede, že ho strašně bolí hlava a musí na neurologii. Je to na nic, skoro nikoho tu neznám, tak jsem zvědavá, kdo mě vezme pod svá křídla, abych nemusela po Francii běhat s učitelkama. (Janečková tu má nějakýho amanta, tyjó.) V buse sedím se Svobodou z prváku. Teď jsme skoro u hranic s Rakouskem. Po pravdě řečeno ještě ani nevím, s kým budu na pokoji. Nu, tak já jdu, pustili Četníka. Tak zatím.

30. 3. 2011, Antibes
1. den ve Francii. Dorazili jsme asi v 9 nebo v 10 a rovnou jsme zastavili v Monaku, kde jsme šli do Oceánografickýho muzea. Úžasný, dvě patra akvárií, všelijaký mořský ryby a rybičky, koníci, morény a jiný potvory, dokonce žraloci a kareta. Přála bych každýmu to vidět! Pak jsme se byli podívat na střídání stráží před knížecím palácem, nakupovat a omrknout kasíno. (Dovnitř jsme nemohli, neboť nezletilým byl vstup odepřen. Škodka.) Celej den jsem strávila s Lenkou Dienstbierovou, Anetou Dezortovou a Míšou Smetákovou, se kterejma jsem i na pokoji. Je to tu maličký, ale pěkný - novej nábytek a vybavení, plochá televize, lednice a myčka, mikrovlnka, balkon... Přes den trochu pršelo, ale pak bylo hezky. Poslala jsem pohledy domů, babi s dědou a Kubíkovi a večer jsme byly s holkama na pláži. Ještě předtím jsme teda byly nakoupit - nějaký jídlo, toaleťák a tablety do tý myčky (ruční mytí nádobí jsme zavrhly rovnou). Koupily jsme si ekologickou tašku - taky nejlevnější. Cestou se nám protrhla, no. Koupily jsme si i jahody, tak jsem si s nima pro jistotu hned zapráskala kalhoty. Moře je krásné, ale studené, pláž většinou písečná, s občasnejma oblázkama, po kterejch se pěkně blbě chodí. Byli tam nějací chlapi s dvěma psama a povídali si francouzsky. Ti chlapi. Říkali něco v tom smyslu, že dětičky si hrajou - vzhledem k tomu, že jsme byly kromě nich na pláži jediný, to moc nepotěšilo. No ale není se co divit, když dobrovolně lezeme do vody a vejskáme, jak je to ledový, ještě se tam fotíme a smějeme se na celý kolo. No, byl to veselej den.
Docela zdařile uplatňuji svou francouzštinu - nakoupit si nakoupím, na cestu se taky zeptám, rozumím nápisům. To je výhoda. A taky můžu machrovat, že se domluvím, muhehe. Lidi jsou tu na sebe i na nás strašně milí, prodavači příjemní a řidiči nás beze všeho pouští na přechodu. Mám už nakoupený nějaký dárky pro naše.
Je to tu fajn, ale stejská se mi po Kubovi...

31. 3. 2011, Antibes
Dnes jsme courali po městě. (Hohó.) Byli jsme na provensálském trhu, kde jsem koupila matičce levandulovou voňavku (ta prodavačka mi to jako dárek zabalila do takový ozdobný lesklý šílenosti, tak jsem zvědavá, jak to dovezu dom, aby se to nepomačkalo), dědečkovi 3 klobásy s provensálským kořením a tatíčkovi plísňovej sejra, kterej se ale brzy zkazí. Jsem to nějak nedomyslela, kupovat sejra hned druhej den, no. S Lenkou jsme pak chtěly jít na Picassa do jakéhosi muzea tu, to se ale opravovalo a bylo zavřený. Tak jsme šly místo toho nakupovat, hehe - pořídila jsem si černobílé puntíkované balerínky a kytičkový náušnice. Jsou tu všude trhy - jak s jídlem, tak s oblečením. "Jdeš a vidíš paní v kostýmku od Chanel, jak se probírá na trhu šátkama za 5 euro. To mi přijde úplně neuvěřitelný," povídala Lenka.
Pak jsme navštívili Saint Paul de Vence. Neskutečně nyny vesnička s úzkejma uličkama, ateliérama, fontánkama a domama s kamenejma stěnama a takovejma těma francouzskejma balkónkama. A nádherným výhledem všude kolem. Jo, tam bych mohla žít.
A večer jsme zajeli do Carrefouru. Plnej regál mangy, s Anetou jsme na to čuměly jako telata. Manga, manga, manga. Všude manga. "Maj tu Death Note?" "Nevím... Jo, hele, tady je." Paráda. Jediná, poslední 1. volume, čekala tam na mě. No mohla jsem ji tam nechat? Tak jsem si udělala radost, no. A Berymu jsme koupily první dvě volume Soul Eatera. Akorát že je to francouzsky, no. Ale já to nejspíš stejně číst nebudu, umím to nazpaměť. Jde jen o to, mít to v ruce. Uááá... Jo a polštářek jsem si koupila. Nechtěla jsem totiž riskovat další cestu busem bez polštářku. Chytře jsem si ho zapomněla doma.

1. 4. 2011, Antibes
Odumřely mi čichové buňky. Dopoledne jsme totiž byli v parfumerii v Grasse. To zní hezky, že jo? Jo, taky jsem si říkala; teda do tý doby, než jsem se načichala tak sto padesáti vůní během necelý hodiny. Fuj. Ještě že jsme se pak jeli podívat do přírody - na 300 metrů hlubokej kaňon řeky Verdon a jezero... no... ehm, prostě jakési jezero tady, jsem zapomněla, jak se jmenuje. Ale bylo nádherný. Modrozelená čistá voda, francouzské kachny, písečná pláž, hory všude okolo... Akorát ta cesta byla šílená - 3 hodiny tam a 3 zpátky.
Zejtra konečně razíme do Saint-Tropez, tak se těším!

2. 4. 2011, Antibes
Douliou Douliou Saint-Tropez, Douliou Douliou Saint-Tropez... Úžasný! :) Jenom mě překvapilo, jak je maličký. Ve filmu vypadalo mnohem větší. Přístav, četnice, kostelík a většinu území zabírají butiky (Armani, Dior a spol.) a luxusní vily okolo. Akorát jsme přišly o 10 minut pozdě na projížďku lodí, heh. No, stane se. Potom jsme jeli do Port Grimaud, a.k.a. francouzských Benátek - městečko postavený na několika ostrůvkách propojenejch mostama - fotky jsem pořídila z kostelní věže a pak jsme se cachtali u moře - dvakrát teplý zrovna nebylo.
No a nakonec jsme se podívali do Cannes, kde se bohužel zrovna žádnej festival nekonal a do festivalovýho paláce jsme se taky podívat nemohli, tak jsme si dřeply na promenádě a kritizovaly módní výstřelky kolemjdoucích. Docela zábava.
Míša s Anetou pak pro změnu přišly pozdě do busu. 2 pozdní příchody + zabouchnutá karta na pokoji = takovej hloupej den. Na druhou stranu jsme ale nakupovaly vína domů. To byl nákup - 4 bagety, 6 flašek vína a nějaký pivo. Vyhlídli jsme si takovýho mile vypadajícího prodavače, nasadily oslnivý úsměvy, což na něj nejspíš zapůsobilo, protože nám to pití bez řečí prodal, Aneta bůhvíproč pípala na tom detektoru krádeže, a on jen mávnul rukou a nechal nás jít. Tak to bylo fajn.

3. 4. 2011, Antibes
Poslední den, ach jo. Ráno jsme si sbalili saky paky, vycídili a předali apartmány, nasedli do autobusu a vyjeli do Nice. Jo, od kaňonu sedím s Lenkou, protože ten Svoboda je takovej kretén, že mu není rovno. Nejen, že jí a žvejká žvejkačky s otevřenou pusou, ale ještě si vymejšlí absurdní historky, aby machroval, balí tu každou druhou holku (nebo se o to aspoň snaží)... Celou dobu měl na pokoji mojí nabíječku na baterky, pak mi povídá "Vracel jsem ti tu nabíječku?" "Ne." "Ups... Tak já ji snad někde najdu a přinesu ti ji." Nepřinesl ani nic, tak jsem tam za ním šla, povídám mu, jestli teda má tu mojí nabíječku, a on "Jó, jasně, já ji měl celou dobu v báglu," prej. A ani nepoděkoval. Ignorant. No, s Lenkou je to v pohodě.
Každopádně jsme teda byli v tom Nice - krásný město, jen kdyby mě tak šíleně nebolely nohy! ale aspoň jsem si koupila šátek ^^ - a v Éze v botanický zahradě. Nic moc teda, za tři eura jsme se vydrápali do takovýho kopce, abysme si prohlídli pár kaktusů. Ach jo, no nic. Vyrážíme domů, tak končím.
Ještě bych tu ale byla. Bylo tu krásně. Milí lidi, krásný města, kouzelný vesničky, nádherná příroda... Vive la France!

Toť teda mé povídání o Côte d'Azur. Až přijdu na to, jak sem nějakým způsobem vložit fotogalerii, udělám to. Prozatím - au revoir.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama