Neházejte mi do komentářů ke článkům reklamy, prosím. Rubriku "reklamy" tu nemám, protože je tu nechci, ne abyste mi je psali do komentářů. ;) Děkuju a přeju příjemné počtení!

Ztráta iluzí neboli dospívání

1. března 2011 v 20:39 | Soni |  Myšlenky
Je to tak. Jak člověk dospívá, postupně ztrácí iluze, které mu od malička do hlavy vtloukají rodiče, prarodiče, učitelé... A vůbec nemyslím jen iluze v tom špatném slova smyslu, ale i takové, které k dětství prostě patří. Vždyť o kolik by byly Vánoce každého dítěte chudší, kdyby nevěřil, že dárky nosí Ježíšek, a namísto toho věděl, že jeho rodiče musejí každý den do práce a makat, aby vydělali peníze, které potom utratí v přeplněném nákupním centru pracně shánějíce to, oč si jejich ratolesti napsaly či nakreslily do vánočního přání. Ano, Ježíšek - jen iluze, ale krásná. Nicméně o ni malý človíček dřív či později přijde a je to pro něj těžké.

Spoustou iluzí chtějí rodiče dítěti zpříjemnit život, např. tím, že mu celé poslední prázdniny před jeho nástupem do první třídy opakují, jak je to ve škole prima, jak si tam najde spoustu kamarádů a dozví se nové věci - přitom to samozřejmě většinou vůbec prima není, dítě toho má najednou spoustu na práci a už si nemůže od rána do večera dělat to, co se mu zlíbí - ale je fajn, že se do té školy těší, a když věří, že škola je zábava, určitě mu to jeho školní léta usnadní - alespoň do té doby, než samo zjistí, jak to ve skutečnosti je, že ;)

Během puberty pak člověk zase získává a ztrácí iluze ohledně opačného (nebo ve 4% stejného ) pohlaví a z původního "on je jiný než ostatní chlapi" se často stává "všichni chlapi jsou stejní" (což samozřejmě platí i o ženskejch).

Některé iluze si člověk způsobuje sám - např. to, že na střední je to opruz, ale na vysoký to bude lepší, protože si vybere obor, který ho bude bavit, nebude muset řešit docházku, na koleji to bude veget... Já osobně sice na vysoký ještě nejsem, ale znám dost lidí, kteří ano, a jen jeden z nich by se na střední nevrátil a víc mu vyhovuje vysoká.

Pokud je takových ztrát iluzí moc, postupem času se může dostavit určitý skepticismus, možná až pesimismus. Co čekat od dalšího pohovoru, vždyť je to pořád to samé, "ozveme se vám", a stejně jsem už dva roky bez práce. Když si člověk tohle řekne, ušetří si další zklamání, nepřijmou-li ho, na druhou stranu se tím ale tak trochu odsuzuje k neúspěchu - půjde k tomu pohovoru bez elánu, s obavami, a pak je jasné, že raději vezmou toho, na kterém je jasně vidět, že o tu práci stojí. Každopádně pokud se člověk snaží nedělat si zbytečné iluze, je to pro mě známka jisté duševní vyzrálosti, což je trošku smutný, ale je to tak

Na závěr bych prostě řekla, že iluze jsou podle mě vesměs pěkná věc, něco, co člověka těší a k čemu se může případně upnout, aby mu pomohly zvládat některé situace. Alespoň do té doby, než je ztratí. Já jsem za ně ráda - minimálně za ty "dětské", zmíněné na začátku článku. A snažím se být ráda i za to, že o některé iluze přicházím. Myslím si totiž, že každá zkušennost je cenná :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lea Jennifer Lea Jennifer | Web | 1. března 2011 v 20:50 | Reagovat

Proto je důležité smířit se s tím a nepřipouštět si ten pesimismus :)

2 Jedna Snívajúca Jedna Snívajúca | Web | 1. března 2011 v 20:54 | Reagovat

Veľmi dobré napísané. Rokmi strácame svoje vybudované ilúzie. Je to smutné, no potom, si vytvoríme, daľšie a daľšie. Ilúzie sú pekná vec no nemalo by sa to s nimi prehánať. Nie vždy to potom dopadne presne podľa vyšperkovaných ilúzií "iluzionustu" autora svojej dokonalej ilúzie.

3 Slečna barevná Slečna barevná | Web | 1. března 2011 v 21:09 | Reagovat

moc hezký článek:) souhlasím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama