Neházejte mi do komentářů ke článkům reklamy, prosím. Rubriku "reklamy" tu nemám, protože je tu nechci, ne abyste mi je psali do komentářů. ;) Děkuju a přeju příjemné počtení!

Seznámení po netu - proč ne?

28. března 2011 v 22:07 | Soni |  Myšlenky
Troufám si říct, že znám spousty lidí - některé mám ráda, jiné nemusím, další jsou zařazeni pouze jako přátelé na Facebooku. Většinu jich znám nejspíš ze školy a zájmových kroužků, dost z nich taky přes kamarády, z ozdraváků apod., každopádně hromadu z nich přes internet. A jsem za ně strašně moc ráda.

Víte, v mém okolí není zrovna moc lidí, kteří by byli naladěni na stejnou vlnu jako já, co se např. anime týče. Jo, znám pár lidí, co ho mají rádi, ale jsou to samí narutardi, bleacheři apod. a rozhodně nejsou ochotní se mnou sdílet mou vášeň pro Yagamiho Raita a L, roztomilé shoujo příběhy a tak. Naštěstí mám Kiki. Kamarádka z Prahy, kterou jsem poznala kdysi přes blog, viděla jsem ji jednou v životě, ale dalo by se říct, že si docela často píšem, obě slintáme nejen nad stejnými anime týpky, máme i hodně podobný hudební vkus, a prostě si rozumíme. Pokecáme o tom, co je novýho, postěžujeme si na ty naše chlapy, poradíme si... Je zkrátka fajn. A nebýt internetu, nepoznala bych ji.

Hodně lidí, kteří mají rádi anime, jsem poznala přes net, především tedy přes Lidé.cz. Možná mi to málokdo bude věřit, ale jsou to povětšinou umělecky založení lidé s inteligentními názory, nadhledem, smyslem pro humor a hlavně jsou strašně ulítlí, což je pro mě obrovské plus. Na ulici bych je však potkala jen těžko, za což jsem internetu vděčná.

Vlastně, když o tom tak přemýšlím, bez netu bych možná ani nepoznala svého přítele. Váže se k tomu docela milá historka - můj ex (kterého jsem mimochodem taky poznala přes net, když jsem sháněla nějaký mp3ky) a shodou okolností taky Jakubovo bratranec se mi jednou ozval přes ICQ (tehdy ještě Facebook v podstatě nikdo neměl, zlatý časy), abych napsala jeho bratránkovi, že shání holku. Nevím, jestli to byl nějaký vtip, sázka nebo jestli to mysleli vážně, to je ale jedno, protože jsem mu tedy napsala vzkaz na "lidech": Ahoj, promiň, že tě otravuju, ale tvůj bratránek chtěl, abych ti napsala, a aby tahle zpráva nebyla úplně nesmyslná, máš dobrou hudbu v playlistu. A s Kubou jsme spolu už víc než 2 roky.

Řekla bych, že snad dokážu odhadnout, kdo na internetu je úchyl a kdo ne. Podle toho, jak kdo píše, CO píše, jak vypadá jeho profil, koho má v přátelích a podle toho, co o něm říkají a jak vypadá jejich profil... A tak. Nešla bych s někým, kdo se jeví podrzřele, na schůzku někam do lesa nebo podobně. Vždycky, když jsem šla ven s někým, koho jsem poznala po internetu, chtěla jsem, abychom se sešli na náměstí nebo tak, prostě někde, kde je hodně lidí. A myslím si, že takhle jsou rizika skrývající se za seznamováním se po internetu minimální. Navíc vás nikdo a nic nenutí, abyste si s těmi lidmi psali, vždycky ho můžete "hodit do ignoru", pokud vás bude otravovat, a je vyřešeno - ne jako se spolužáky, se kterými musíte každý den sedět ve třídě, řešit spolu věci apod.

Takže na otázku internetového seznamování říkám, proč ne?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Naty Naty | Web | 28. března 2011 v 23:30 | Reagovat

Znám případat, kdy si jedna slečna psala s klučinou, byla po rozchodu, vyspovídala se mu. Prozradila své jméno, kde bydlí a nezapomněla mu dát své mobilní číslo. Domluvili si schuzku,na kterou nedorazil, omlouval se. Přisla druhá schuzka, opet nedorazil, místo omluvy se vymlouval, že nedorazila ona. Tretí schuzka se nekonala, neboť začal být vulgární a agresivní, obtěžoval ji jeste dalšího půl roku. Mne osobně to překvapilo, nerozuměla jsem tomu, proč se mu svěřovala a proč mu na sebe dala kontakt...mohla se obrátit na kteroukoli kamarádku. Komu není z hůry dáno, tomu není pomoci.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama