Neházejte mi do komentářů ke článkům reklamy, prosím. Rubriku "reklamy" tu nemám, protože je tu nechci, ne abyste mi je psali do komentářů. ;) Děkuju a přeju příjemné počtení!

Proč tu jsme? Kam směřujeme?

2. února 2011 v 10:18 | Soni |  Myšlenky
Když je hezky, sleduju někdy noční oblohu. A že bych z toho měla zrovna dvakrát skvělou náladu, to se říct nedá.

Zaráží mě vlastní malost. Hvězdy, které vidím na nebi, jsou nekonečněkrát větší a důležitější než já, a stejně se nejeví větší než mušky. Jak to? Proč to tak je? Kdo to tak zařídil, že většinu času přemýšlím sama o sobě nebo o věcech bezprostředně kolem mě, a ti vesmírní obři mě nezajímají, neuvědomuji si, že tam jsou miliony let a další miliony let tam budou? Nevím, co tam je. Možná, že kdybych byla astronom, rozuměla bych tomu víc. Na druhou stranu, možná, že nechci. Možná, že to tak má být, že člověk nikdy nebude vědět všechno. Kde se tam vůbec vzali? Proč tam jsou? Aby dávali život virusu, jakým jsou lidé?

Jaký má smysl, že budu vědět, zda to, co vidím před sebou, je nebo není rovnice kružnice, když si nejsem jistá, proč tu jsem? Mám tu snad nějaké poslání, nebo jsem tu jen tak, z rozmaru vesmíru? Stalo by se něco, kdybych tu nebyla? Mělo by to na věci nějaký dopad? Kdybych se vůbec nenarodila, nevědělo by se o mě. Kdybych zemřela, pár lidí by bylo smutných, ale to je tak asi všechno. Vlastně ne. Nedýchala bych ostatním vzduch, nepila bych jim vodu, nejedla bych, co by místo mě mohli sníst oni. Nejsem tu spíš přítěž? Země mě živí a jak já se jí oplácím? Co na tom, že třídím odpad, starám se o zvířata a rostliny, když jako každý jiný člověk den co den ukusuju z jejího bohatství?

A co mě čeká po smrti? Odeberu se do toho neomezeného vesmíru? Stanu se hvězdou a budu budoucí lidi nutit přemýšlet tak, jak teď přemýšlím já? Je to snad smysl mé existence? Proč? Na co? K čemu to je? K ničemu. Nebo aspoň k ničemu, co bych dokázala pochopit.

A proč to tu vůbec všechno je? Nebylo by lepší, kdyby nic nebylo? Ale komu by na tom pak záleželo? Lidé tu jsou proto, aby přemýšleli negativně. Kdyby byli pořád šťastní, tak by se nikam nedostali. Kde končí vesmír? Nikde. Je neomezený. Jsou nějaké paralelní vesmíry? Skrývá se za tím, co vidím v noci na obloze, nějaké moje jiné já, které rovnice kružnice určovat umí a směje se, že je tohle Téma týdne hloupé?

Možná. Podle mě ale není hloupé, i když to bylo první, co mě napadlo, když jsem ho viděla. Teď už si to ale nemyslím. Je přemýšlivé a zajímavé. Stejně jako noční obloha.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 miselinkaaa miselinkaaa | Web | 2. února 2011 v 13:49 | Reagovat

Máš fakt skvelý blogáč !!! Ak...tak sa prosím pozri na moju stranku :)) www.miselinkaaa.blog.cz :)) veľmi ďakujéééém :) a ak chceš tak zanechaj koment :* díky

2 Neremiah Neremiah | E-mail | 22. ledna 2013 v 2:00 | Reagovat

Těmito otázkami se lišíme od zvířat. Zvířata žijí přítomným okamžikem, řídí se instinkty, žijí si svůj krásný, leč někdy krutý život. My lidé si můžeme vybrat. Máme možnost volby. Jsme jako bozi stvoření jinými bohy. To zda budeme bohy válek, oslav, lovu, svárů, strachu... je čistě naše věc. Nybylo by hezké, kdybychom se všichni shodli na tom, že každý z nás se rodí s láskou a pro lásku ? Že každý přichází do tohoto světa v tento čas proto, aby svým ,,životním příběhem'' dopomohl toto fascinující a krásné místo zkrášlit ?

Aboriginské přísloví praví: ,,My všichni jsme návštěvníci tohoto místa, tohoto času. Jenom procházíme.
Důvod proč jsme tady je pozorovat, učit se, růst, milovat, a pak se vrátíme domů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama