Neházejte mi do komentářů ke článkům reklamy, prosím. Rubriku "reklamy" tu nemám, protože je tu nechci, ne abyste mi je psali do komentářů. ;) Děkuju a přeju příjemné počtení!

Únor 2011

25. únor 2011

25. února 2011 v 19:10 | Soni |  Deníček
Poškrábaný CDčka jsou zlý. Sedím u bráchy v pokoji (sice tu nemá zrovna nejčerstvější vzduch, ale aspoň teplíčko, na rozdíl od zbytku našeho dosud nezatepléno domu chvějícího se v těch mrazech) a koukám, jak paří na PS2 GTA: San Andreas. Taky to občas hraju - řeknu vám, když napotřetí konečně uhrajete misi a pak se vám neuloží, protože se vám to sekne, tak to přinejmenším naštve. Opravdu miluju bráchovo kamarády, kteří zničí, na co šáhnou (upozorňuju, že tohle byla druhá hra, kterou některému z nich půjčil - ta první se nám vrátila bez obalu.) Pro dobrotu na žebrotu, zvolal princ Bajaja, a jak se objevil, tak i zmizel.
Chá, teď půl hodiny utíkal policajtům (vydělal si při tom slušný prachy na skocích - jeden z nich byl fakt luxusní), a když to vypadalo, že jim konečně utekl, když pár metrů před sebou viděl hvězdičku, zabili ho. Lazar. A sotva ho zase oživí, jde podříznout bezďáka a hned nato ho nějakej polda odkrágluje znova. Double lazar.

"Schválně, jestli hoří lavička. Jo, lavička hoří, ale ta bába na ní nehoří. Hele, granát, zkusíme granát."
ÁÁÁÁ! Prásk!
"Tak se půjdeme podívat, co to udělalo. Hm, nic, akorát čmoud. Co se směješ?!"
"Nic, jenom tomu, co mektáš."
"Já nemektám, z anatomickýho hlediska není možný, abych mektal. Mektá koza."
Taky musím s politováním oznámit, že mě přestává bavit FarmVille. Mě! Skalní fanynku! Ach jo.

Neporadí někdo, jak v GTA zvýšit respect? A neraďte mi cheaty, ty si umím vygůglovat taky.

Víte, jaký ovoce je moc dobrý? Ananas. Akorát když ho jíte moc, tak budete mít rozleptaný rty, protože má v sobě enzymy, který způsobujou, že se začíná trávit už v puse (to vypadá, jako by to řekl Randy Hickey).
Jo a zejtra dostaneme od strejdy ze šrotu pionýra. My teda už máme doma babetu, ale pionýr je podle táty s bráchou lepší. Nevím v čem, ale to je jedno. Asi si na něj udělám řidičák a budu s ním jezdit do školy. Nebo líp, strašit malý děti, hehe.
Jinak ve škole se mi velice daří. Sice 1 a 1 z češtiny a 1 a 1 z ájiny, ale zato 4 a 5 z bižule a pětka z fyziky - ta byla moc hezká - na papíře jsem měla podpis, zadání, a), b) a c), od učitelky tři červený vidličky a pětku. Nu což, snad z tý laborky bude lepší známka (ještě aby ne, když mi ta zlá tiskárna odmítla pomáhat a musela jsem to psát v ruce!)

PS: Kdo si všiml, že tohle je první článek v nové kategorii, dostane lízátko O:)

Sex jako tabu - oprávněně?

22. února 2011 v 13:36 | Soni |  Myšlenky
Spolusedící po mně chtěla, abych v anketě o téma týdne hlasovala pro "sex". Vypadala, že opravdu chce na tohle téma napsat článek (a já chci, aby něco psala, protože mě baví číst její blog, ale ona se vymlouvá, že nemá nápady), a tak jsem hlasovala. No, co jsem si nadrobila, to si taky sním, takže si pojďme rozebrat soulož, pohlavní styk, milování, prostě sex z mého úhlu pohledu.

Zaklínač

17. února 2011 v 14:58 | Soni |  Umění
"Četli jste už Zaklínače?" zeptala jsem se nedávno dvou spolužáků, když jsme se bavili o fantasy knížkách.
"Ne," odpověděli mi. "Ty jo?"
"Ne, ale prej se to dobře čte."

A ono se to opravdu dobře čte.

Homosexualita

17. února 2011 v 10:07 | Soni |  Myšlenky
Obvykle se snažím dávat článkům zajímavé a originální názvy, ale teď je mi to jedno, protože mi připadá, že se k tomuto tématu už musím vyjádřit.

Víte co? Mám na Moravě strejdu Davida. Když jsem byla malá a on jel na návštěvu k nám do Rokycan, vozil nám s bráchou sladkosti a plyšáky, bral nás na procházky... Má doktorát, pracuje v Motole a vydělává slušný peníze, vždycky chodí hezky oblečenej, je to normální člověk. Jenom něco je na něm jiného - nemá ženu a děti. Protože je gay.

Znám pár kluků, co maj rádi kluky, a pár holek, co maj rády holky. Kdybych to o nich nevěděla, nepoznala bych to. Jsou to všichni chytrý fajn lidi, mám je ráda a po většinu času mě baví se s nima bavit. Mají takovej jinej pohled na svět. Takovej odlehčenejší. Možná proto, že se nemusí zamýšlet nad tím, proč se jejich partner chová tak, jak se chová, protože mu víc rozumí a jsou mu blíž. To je spíš výhoda než něco, za co by je ostatní měli zatracovat.

Samozřejmě nevím, jaké to je, být lesba/gay, ale lehké to asi nebude. Aspoň ze začátku. Jak už jsem tu nedávno psala, společnost je plná předsudků, a stává se, že se člověk s někým baví, ale jakmile zjistí, že ten někdo je homosexuál, radši uteče. Ale proč? Vždyť je to dobrej člověk, znám ho, bavím se s ním, no ne? A homosexuál byl celou dobu, aniž bych to poznal, aniž by se stalo něco, kvůli čemu bych s ním neměl vycházet. Já se těm gayům pak ani nedivím, že se bojej to přiznat.

Ať se klidně támhle Zdeněk vodí za ruku s klukem, mně je to jedno, proboha. Nevadí mi to. Proč by mělo? Proč, když ho mám ráda? Mění se tím něco? Jo, kdyby se mi líbil a pak bych se dozvěděla, že je gay, mrzelo by mě to. Ale to je tak asi jediné, co mě napadá.

A že jsou lesby "přirozenější" než gayové? Jo, nebudu popírat, že když vidím dva kluky, jak se líbají, zarazí mě to víc, než když vidím dvě holky. Nejspíš je to tím, že dvě líbající se holky jsou běžnější než dva kluci, holky jsou většinou hodně emocionální a nevadí jim emoce projevovat, kolikrát se líbají i holky, které lesby nejsou, ale ne-gayové tohle nedělají. Nikdy jsem neviděla (a myslím, že ani nikdy neuvidím) dva heteráky, kteří by se líbali a vodili za ruce. Tím nechci říct, že by mi přišlo nějak nechutné, když vidím dva kluky, jak se líbají. Dokonce, abych to řekla nějak slušně, poslední dobou celkem přicházím na chuť "gay filmům", yaoi apod. Jenom prostě když vidím dvě lesby, ani se nad tím nepozastavím. Možná že lesbiček je i víc než gayů, kdo ví.

A to, že homosexualita je proti přírodě atd. apod., k tomu se snad ani nebudu vyjadřovat. Proti přírodě to není, když se tak člověk už narodí. Homosexualitu člověk samozřejmě nemůže od nikoho chytit, není to nemoc, je to přirozené, stejně jako heterosexualita. A byla bych docela ráda, kdyby to pochopilo víc lidí. Homosexuály podporuju a rozhodně to pro mě není důvod k tomu, abych někoho neměla ráda.

Tak, to by bylo. Doufám, že jsem tímhle dala dostatečně najevo, že NEJSEM HOMOFOBNÍ! :D

Všechno, nebo nic

16. února 2011 v 17:27 | Soni |  Myšlenky
Takhle to u mě většinou vypadá, když mám hodně věcí na práci. Je pět hodin odpoledne, ze školy jsem přišla před půl čtvrtou... A od tý doby přemýšlím, co mám dělat. Je blbý, když toho máte hodně a nevíte, co dřív, teda aspoň u mě, protože to většinou dopadne tak, že nedělám nic.

Je rasismus přirozený?

15. února 2011 v 22:38 | Soni |  Myšlenky
V televizi jednou dávali nějaký pořad o rasismu. Říkali, že je to něco naprosto přirozeného, a dokazovali to na malých dětičkách ve školce - bílé děti si raději hrály s bílými a romské, kterých bylo míň, odstrkovaly. Prý je to dáno pudy - každý tvor je nejraději se svým druhem než s jiným, protože neví, co od toho jiného má čekat. Myslím, že na tom něco je.

Čas

13. února 2011 v 14:08 | Soni |  Myšlenky
Napsat článek na tohle téma plánuju už delší dobu a dneska jsem si konečně našla čas a náladu to udělat. Ani nevím, co mě k tomu vedlo, ale to nic nemění na tom, že to, čemu lidé říkají čas, považuju za jednu z nejúžasnějších a nejnepochopitelnějších věcí na světě, asi jako co je to nic nebo kde končí vesmír...  Narozdíl od těchto otázek se ale s časem bezprostředně střetáváme prakticky pořád, snad jenom ve spánku nad ním neuvažujeme. Samozřejmě máme na práci mnohem důležitější věci než uvažovat nad tím, co to čas je, kde a jak vzniknul... (Fyzici by mi určitě byli schopní dát odpověď, bohužel já fyzik nejsem a nejspíš jím ani nikdy nebudu.)

Existuje vůbec čas? Nebo je to něco, o čem si myslíme, že to chápeme, ale ve skutečnosti nám rozumět nenáleží? Vymysleli jsme si pojmy jako sekunda a minuta jen proto, abychom se lépe orientovali? Taková žížala si neuvědomuje, že čas běží a ona tu nebude napořád, ale stejně je a vesele si kypří hlínu. Není to něco, co bychom k životu potřebovali. Možná čas chápeme úplně špatně, možná je to všechno jinak, než si myslíme. A možná, že ta žížala, o které se domníváme, že čas nevnímá, ví mnohem víc než my, protože my jsme se na čas upnuli až moc a přikládáme mu příliš velkou váhu. Samozřejmě, to je nevyhnutelné, protože lidská společnost musí šlapat a bez organizace se to neobejde. A nejvýhodnějším meřítkem pro organizaci organizace práce je pro nás právě čas. Nadřízený nemůže říct dělníkovi "Ten most postav, až budeš mít čas." Ne, musí mu dát termín, do kterého je ten most třeba dokončit, protože jinak vlaky nebudou mít po čem jezdit a lidé se nedostanou do práce, aby vydělávali peníze a mohli si kupovat jídlo.

Je to ale nutné? Vždyť lví smečka je taky schopna přežít i bez hodinek. Vlastně ano, je to nutné, ti lvi to totiž mají v sobě, vědí, kdy mají lovit. My ne. Jsme oproti nim vlastně hrozně jednoduší.

Nebylo by nám bez fyzikální veličiny nazývané čas líp? Zmizel by stres, mohli bychom všechno dělat, až by se nám chtělo... Věci se v přírodě opakují ve více či méně pravidelných cyklech, aniž by počítaly dny, kdy se mají stát. Roztaje sníh, stromy začnou kvést, zvířata se páří, vylétnou včely, opylují rostliny, uzrají maliny, jablka a ořechy, uschne listí, medvědi ulehnou k zimnímu spánku, zmrzne voda a napadne sníh, všechno usne, a když sníh roztaje, opět se probudí...

Opakuje se vlastně všechno. Je zajímavé, jak se některé věci opakují i v životě člověka a ukazují, jaký opravdu je. Když se člověk narodí, není schopen se o sebe sám postarat, a stejně tak předtím, než zemře. A i v období mezi narozením a smrtí se různé věci stávají znovu a znovu. Kupříkladu já - měla jsem období punku, období Japonska, hippies, retro, pak opět punk, opět Japonsko... Abych pravdu řekla, teď se to ve mně nějak všechno tříská. Člověk prý v pubertě hledá sám sebe - asi na tom něco bude. Každý má v sobě asi spoustu věcí, názorů a ideí, ale chce se někam zařadit, tak si prostě vybere jeden proud, jeden styl, a toho se drží. Chtěla bych si vytvořit vlastní, chtěla bych být sama sebou, ale je to těžký, když všichni okolo vás někam patří. Nechci být jen punkerka, jen otaku nebo jen hippiesačka. Povede se mi to? To ukáže čas...

Born this way...

11. února 2011 v 15:39 | Soni |  Umění
...aneb velké zklamání. Pro nezasvěcené jde o single Lady Gaga, který vyšel dnes. Podle toho, jaké na něj producenti, manažeři a lidé okolo LG pěli ódy, jsem čekala něco převratného, těšila jsem se, že ten song ukáže všem rejpalům, kteří se do LG neustále navážejí kvůli zpěvu, stylu i hudbě, že se v ní pletli, že jim nakope p*del. Místo toho jsem se dočkala jednotvárné (snad až nudné) čtyřminutové vypalovačky, která by si podle mě místo např. na The Fame nejspíš ani nezasloužila. Zpěv sice excelentní, ale skladba celkově pro mě nic moc.


Je chyba ve mně, nebo v těch druhých?

9. února 2011 v 23:10 | Soni |  Myšlenky
Víte, někdy si připadám úplně mimo. Tak nějak bez jediného přítele, který by mi všechno říkal a svěřil se mi, aniž bych se ptala. Jako dneska, když jsme šli s pár spolužákama ze školy. Celou dobu se bavili o věcech, o kterých nemám ani páru, a o lidech, které neznám. Mimo.

Řekla bych, že je to kvůli tomu, jaká jsem. Myslím si, že jsem jiná než oni. Zajímají mě jiné věci, mám jiné názory, jiný humor... Ale protože nechci vypadat blbě, snažím se držet hubu a krok. Stejně několikrát za den přijdou nechápavé pohledy, výsměch nebo výtky na můj účet. Je to celkem nepříjemnej pocit. Možná si to jenom moc beru, možná oni to dělají, aby netrhali partu. Nevím, nedokážu to posoudit.

Vždycky jsem si myslela, že jsem dobrá kamarádka. Většinu času se jim snažím zavděčit, a co z toho? Nic. Spíš to ještě zhoršuju. Vždycky se snažím pomoct, když se setkám s někým, kdo to potřebuje, pokouším se dobře radit, být milá a zapojit svůj názor do diskuze, jenže mi připadá, že reakce, která většinou následuje, je "Můžeš mi říct, proč furt tak řveš?" (tak mluvím trochu nahlas, no) nebo "Ale, prosím tě..." a mávnutí rukou, jako kdyby to, co jsem řekla, bylo něco míň než to, co říkají ostatní. Přitom si myslím, že kdyby to řekl kdokoliv jiný, vzali by to.

Ale já je mám všechny ráda. Nechápou to? Nestojej o mě? Nejspíš je to mnou. Asi jsem špatnej člověk. Asi jsem natvrdlá, hloupá, nebo co. Nemluvím a nechovám se na jejich úrovni. Asi by bylo lepší, kdybych se nebavila s nikým. Aspoň bych neměla takovýhle pocity. Jenže já se s lidmi chci bavit. Je hrozně fajn mít kamarády. Pokud je člověk má, je šťastnej. Pokud má pocit, že jsou okolo něj lidi, kteří mu rozumí, nebo ho aspoň berou takovýho, jakej je, je to důvod k radosti. Bohužel lidé si většinou neuvědomují, co všechno mají.

Takže pokud máte přátele, važte si jich. Je to jedna z nejdůležitějších věcí v životě.

Smysl života

8. února 2011 v 22:00 | Soni |  Myšlenky
Jedna z těch věcí, o kterých byste mohli psát hodiny a nikoho by to nezajímalo, protože je to věc neskutečně individuální a osobitá. Někdo se se svým smyslem života svěřuje jiným, někdo ne. Někdo se ho snaží naplnit, někdo na to kašle. Někdo za smysl svého života považuje vyhrát zlatou na olympiádě, někdo zplodit dítě nebo dvě, někdo v žádný smysl života nevěří a někdo hza něj považuje každou zdánlivou maličkost, kterou udělá, každé fouknutí do pampelišky, jejíž chmýří se rozletí po okolí a dá život novým rostlinkám, které opylují včely a udělají z nich med.

Když se nad tím zamyslím, smyslem mého života je asi pomáhat. Jak kdysi řekl jeden moudrý člověk, pouze život, který žijeme pro ostatní, stojí za to. Nemyslím tím však lidi. Lidé jsou schopní si pomoct sami, a těm, kteří nejsou, pomáhat nechci, protože by to vedlo akorát z neštěstí. Už tak je lidí moc. Všichni si pořád stěžují na to, že se tam a tam přemnožili králíci a dělají škody, ale neuvědomují si, že nás samotných je moc. Kdyby nás nebylo tolik, bylo by míň utrpení. Podle mě by se znovu měly zavést tresty smrti. Ten, kdo si nezaslouží žít, by žít neměl, aspoň by tu nezacláněl. Život toho, kdo škodí, je zbytečný. Co zbytečný, neprospěšný, nebezpečný.

Někdo by už měl zasáhnout proti lidem, už toho zničili dost. Chci pomáhat přírodě. Jsem na její straně. Kdyby se každý člověk najednou proměnil ve zvíře či rostlinu, bylo by tu krásně. Nádherně. Snad by se Zemi i povedlo se vzpamatovat a obnovit to, co tu bylo, než jsme přišli my. Bylo by líp.

To se ale nikdy nestane. Lidstvo se nikdy nezmění, vždycky bude parazitovat na svém domově, nic mu nedávat, jen brát a škodit. Když bylo zemětřesení na Haiti, proč ve zprávách neustále opakovali, jaká je to tragédie? Pochybuju, že všichni ti reportéři tam měli někoho blízkého, koho oplakávali. Nechci říkat, že to bylo úplně dobře, spousta lidí přišla o členy svých rodin a přátele, vyhaslo tam strašně nevinných životů, ale taky se Země zbavila mnoha pro ni a pro mě zbytečných lidí.

Tenhle svět je zvláštní. Někdy dobrý, ale většinou špatný. Aspoň tak ho já vnímám. A víte co? Smyslem mého života bude snažit se ho změnit k lepšímu.

Proč tu jsme? Kam směřujeme?

2. února 2011 v 10:18 | Soni |  Myšlenky
Když je hezky, sleduju někdy noční oblohu. A že bych z toho měla zrovna dvakrát skvělou náladu, to se říct nedá.