Neházejte mi do komentářů ke článkům reklamy, prosím. Rubriku "reklamy" tu nemám, protože je tu nechci, ne abyste mi je psali do komentářů. ;) Děkuju a přeju příjemné počtení!

Leden 2011

Pololetí se mnohdy rovná popravišti... Letos určitě.

20. ledna 2011 v 16:19 | Soni |  Myšlenky
Tak. Pololetí je tu s já jsem dospěla k závěru, že učitelky se zbláznily. Ostatně jako obvykle, ale letos je to "fakt hustý". Za tenhle tejden počítám 11 testů + jeden referát. No řekněte, je to normální? Co normální, je to vůbec lidské? Není! Samozřejmě, každý učitel si myslí, že máme jen ten jeho předmět, tak to vždycky bylo, je a vždycky bude. Jenže na mě se to začíná negativně projevovat. Nemůžu spát, ranní budík se pro mě rovná hororu a každá cesta do školy je pro mě pomalu jak cesta na smrt. Už jsem vážně vyčerpaná ze všech těch písemek, zkoušení, referátů...

Dneska jsem si zase připadala, že jsem v tý škole snad tejden. Aby taky ne - když tam ráno jdu, je tma jak v pytli, a když jdu odpoledne domů, slunce už zase začíná zapadat. Když vstanu, první věc, co mě napadne, je, že dneska píšeme chemii a já to neumím. Není divu, že to neumím, když jsem předchozí den vůbec ani nenašla sílu otevřít sešit, který se mi tak hnusí! A když škola skončí, přemýšlím, co se musím našrotit, až dorazím domů.

Neměla by ta škola být od toho, abychom tam chodili rádi a něco se naučili?! (*smích*...) Volný odpoledne je pro mě zázrak a můj milovaný optimismus se ze mě pomalu začíná vytrácet. Na to, že je mi 17, celkem slušný, ne? Bože, jak já závidím všem těm technikům, který se na průmyslovkách vesele hrabou v obvodech a počítají příklady, a všem umělcům na konzervatořích a výtvarnejch středních! Jo, sice gympl, elita národa, ale že bychom si to tam užívali (teda aspoň já), to se vážně říct nedá.

Omlouvám se za tak pesimistickej článek, ale krize si vyžaduje zoufalá řešení. Aspoň jsem se trochu vypovídala. A teď se jdu pustit do dějáku. Pokud jste na tom ve škole v pohodě, tak vám závidím a přeju vám, abyste si to užili, když já nemůžu, a pokud jste na tom podobně jako já, tak upřímnou soustrast.

Můj pohled na tzv. paranormální jevy

11. ledna 2011 v 13:03 | Soni |  Myšlenky
Ou jé, tak na tomhle se vyblbnu. Paranormální jevy - co si pod nimi představit? Duchy, o kterých jsem tu psala nedávno, kruhy v obilí, UFO, lidi s nadpřirozenými schopnostmi? Prostě všechno, co může být logicky vysvětleno, a lidé to jen nedokážou.

Smrt a pak život

3. ledna 2011 v 21:19 | Soni |  Myšlenky
To si ze mě snad administrátoři blog.cz, či kdo ta témata týdne vymýšlí, dělají srandu! To mi vážně dělají schválně. Sakra, začnete vymýšlet něco, o čem jsem ještě článek nepsala! (Nehledě k tomu, že to bylo k tématu týdne "Smrt"...)

Máte jediné štěstí, že jsem od té doby změnila názor. Dost často o tomhle tématu totiž přemýšlím a dost často taky vymýšlím nové a nové převratné objevy a myšlenky. Když jsem tu tedy posledně o smrti psala a soustředila se na posmrtný život, protože jsem nevěděla, o čem jiném na to téma psát, mohli jste si všimnout, že v tu dobu jsem věřila v reinkarnaci. Teď už si to nemyslím.

Momentálně holduju myšlence, že člověk (resp. jeho duše) po smrti zůstane tady na zemi. Smějte se mi, myslete si o mě, že jsem cvok, ale osobně věřím většině těch obrázků a fotek zachycujících duchy. Nevím sice, jak by to technicky bylo možné provést, a upřímně mě to ani nezajímá, protože se jich bojím, ale podle mě to tak je. Podle mě jsou tu duchové s námi. A trochu se děsím smrti - ne proto, že bych se bála smrti, ale toho, co bude po ní.

Ale to nikdo z nás nejspíš nikdy nezjistí...

Jak u mě proběhly vánoční prázdniny

2. ledna 2011 v 13:08 | Soni |  Myšlenky
Možná to tu nikoho nebude zajímat, ale ráda bych se s vámi podělila v pár slovech o své vánoční prázdniny. (Hlavně proto, že mě nebaví psát ručně do papírového deníku a chci to mít někde hezky ucelené, muhehe.)

V úterý 21.12.2010 (hezké datum, což?) jsme šli naposledy do školy. Myslím, že lézt tam na ty dva dny bylo celkem zbytečné, protože jsme stejně dělali velký kulový, takže jsem byla docela ráda, že ve středu už jsme měli volno (narozdíl od jiných škol ve městě, ha). Ten den jsem strávila... No, vlastně už nevím, takže to asi nebylo nic světoborného, zato 23. prosince jsem se zhostila zdobení stromečku, úklidu a podobných vymožeností a na Štědrý den už jsme měli hotovo, odpoledne jsme jen ještě nadělali spoustu bramborovýho salátu, hromady chlebíčků a několik lahví bowle a připravili stědrovečerní večeři. Poprvé, co si pamatuju, jsem si řekla o kapra (tyhle Vánoce jsem byla celkově nějak tradičně naladěná). Byl výbornej, jen celkem kostnatej... Ale jsem šikovná, nezadávila jsem se, ani stromeček nám nevzplanul, takže celý večer proběhl poklidně.
Po večeři jsme se s bráchou odebrali ke mně do pokoje, kde jsme za chvíli slyšeli Ježískův zvoneček, jak nás volá ke stromečku. Dostala jsem všechno, co jsem chtěla (tašku, sluchátka k mobilu, čtvrtý díl Podzemí, repráčky - ty jsou ale jakési po*rané, takže je musíme reklamovat), krom Bajek barda Beedleho, zato jsem dostala něco navíc - nějaké to oblečení (dvě trička a punčošáně), úžasné chlupaté růžové papuče a od bráchy krásné náušnice. Ježíšek se letos vyznamenal

Na Boží hod jsme se tradičně vydali na oběd k babi a tradičně jsem se přežrala. Nechápu, jak někdo může tak dobře vařit! Tak trošku jsem doufala, že Bajky dostanu od babi s dědou, a nepletla jsem se :) Ještě k tomu mi dali nějaké peníze v hotovosti a nějaké na účet. Potom jsem šla za Jakubem (mužem), od kterého jsem dostala obrovského plyšového medvěda <3

A vánoční maraton rodinných návštěv jsme zakončili den nato, kdy jsme se setkali se zbytkem rodiny, jejíž členy tu nebudu vyjmenovávat, protože by to bylo na dlouho

Silvestr proběhl v pohodě u nás s Kubíkem, sice jsme chtěli někam jít, ale nějak to nedopadlo :D Akorát mě druhej den strašně bolela hlava... Ale určitě to nebylo z chlastu O:-)

Taky jsem měla v plánu se podívat na učení, ale samozřejmě jsem se na to vykašlala. No co... Ono to nějak dopadne